Marková Michaela

„Orientální tanec mi vždy zněl jako něco exotického a tajemného. Představovala jsem si krásnou princeznu, že se všem zatají dech, jen vstoupí do místnosti … Copak bych se jí mohla kdy podobat?! … Před pár lety vybírala kamarádka nějaké hobby. Hodiny orientálního tance zvolila ze zcela prozaického důvodu – bylo to nejblíž domovu. A vzala mě tam sebou. Domů jsem se vrátila úplně očarovaná. A i když ji to moc nebavilo, mě už nenapadlo, že bych mohla někdy dělat něco jiného než jen tančit. Po nějaké době jsem (už s jinou kamarádkou) začala chodit na jiný kurz a mě to zase moc bavilo, i když mi to nešlo. Tělo dělalo něco úplně jiného, než co po nás chtěla lektorka. V každém jiném případě bych celý orientální tanec hodila za hlavu a už se na žádném kurzu nikdy neukázala. Mockrát jsem na sebe byla naštvaná, ale nešlo toho nechat. Bylo to jako droga. A stále je. Jednoho krásného dne jsem zjistila, že už dokážu udělat to, co lektorka chce a že to vlastně tak těžké není. A tak jsem se protancovala ke zjištění, že můžu všechno, že jsem jiná, lepší, možná upřímnější a možná optimističtější. Stačilo jen vysunout pánev do stran stejně, jako to umí lektorka. Jde to, vím to. A mým přáním je umožnit stejné zjištění a radost ze sebe a z pohybu všem, které se toho nebojí…“

© 2002 – 2009 Aisha s.r.o. – Studio pro orientální tance, břišní tance (či orientální tanec, břišní tanec )